Zirmsee - nejvýše položené středověké zlaté doly v Evropě
Nejvýše položené zlaté doly se nacházejí v oblasti Taurů 2300 - 2900 m n.m. Zlato v Alpách bylo rýžováno nebo dobýváno v této oblasti již Kelty a Římany. Ve středověku byla těžba zlata v této oblasti dosti rozsáhlá, např. údolí potoka Kleinfleissbach je zmiňováno již roku 1338 jako naleziště zlata. Největší rozmach těžby zlata (a stříbra, olova, zinku) byl v 15.-16.století, kdy zde byla první zlatá horečka.
Doly byly bohaté např. v roce 1557 bylo vytěženo 830 kg zlata a 2723 kg stříbra. O důležitosti zdejší těžební oblasti svědčí i to, že v Obervellachu (tehdy Vellach) byl nejvyšší horní úřad (Oberstbergamt). V 17. století nastává prudký pokles těžby, zejména v důsledku vylidnění hornické oblasti v důsledku silné protireformace. Obnova těžby zlata v novodobých dějinách (18. a 19. století) však nebyla úspěšná. Svého času pocházela asi jedna třetina světové těžby zlata právě z Taurů. Jednalo se o oblast údolí Gastein, Rauris (Sazbursko), údolí Möll, údolí Fleissbach a další (Korutany). Těžba byla soustředěna v okolí měst Bad Gastein, Bad Hofgastein, Flattach, Grosskirchheim, Heiligenblut, Mallnitz, Obervellach, Rauris.
Zlato bylo z těchto oblastí transportováno do mincoven v Salzburgu, Leobenu a také až do Benátek. Dnes nacházíme jen stopy (rozvaliny) středověkých a částečně novověkých staveb pro důlní a hutní činnost. Pokud chceme tyto památky vidět, musíme vystoupat vysoko do hor do výšek 2300 až 2900 m n.m. V těchto výškách jsou v některých místech vyznačeny naučné stezky (jen pro zdatné turisty!). Mezi tyto památky patří rozvaliny ubytoven horníků, vchody do štol (vstup dovnitř je velmi nebezpečný), zbytky budov pro stroje poháněné vodou (výtahy poháněné kolem v průměru 11m, a to ve výšce 2300 m n. m).
Vysokoalpinský středověký důlní a hutní komplex s vyznačenými transportními cestami (podle článku prof.Dr. Brigitte Cech, Univ.Wien). Doly jsou označeny zkříženými kladívky, huť symbolem s komínem, transportní cesty čárkovaně. Nebezpečí lavin je označeno šipkami.
Středověký důlní komplex u jezera Obere Bockhart See, poloha dolů je označena x, poloha úpravny zlaté rudy a hlavní budovy označena * (podle článku prof.Dr. Brigitte Cech, Univ.Wien).
Zcela specifickým rysem zdejší zlaté rudy bylo to, že obsah zlata v ložisku stoupal směrem vzhůru a k povrchu. Takže ve vysokých nadmořských výškách bylo nutné razit jen krátké štoly pro získání rudy s vysokým obsahem zlata. Při ražbě štol v nižších nadmořských výškách bylo sice dosaženo zlaté žíly, avšak s podstatně nižším obsahem zlata. Život horníků v těchto horských oblastech byl velmi těžký. Těžba byla stále ohrožována lavinovým nebezpečím a také posouváním ledovců (některé doly byly v těsné blízkosti ledovce). Horníci byli vystaveni nejen krutému počasí, ale i vlivu 
vysokých nadmořských výšek.
Dobové prameny uvádějí, že ubytovny často nebyly ani ve vysokých výškách vytápěny. Z tohoto důvodu byla důlní činnost vždy na konci týdne přerušena, horníci sestoupili do údolí a opět v pondělí podnikli strastiplnou cestu vzhůru k dolu. V některých místech bylo nebezpečí lavin tak vysoké, že bylo nutné vybudovat terénem valy, které byly překryty dřevem, aby se horníci dostali v bezpečí z ubytovny do vchodu do dolu. Tyto zbytky chodeb jsou v některých místech patrné v terénu.
Ražba štol v novodobých dějinách s použitím modernější techniky nepřinesla kýžený efekt (nízký obsah zlata v níže položených vrstvách zlatých ložisek). Dnes jsou tyto štoly např. v Bad Gasteinu využívány pro léčebné účely (vyšší teplota, vlhkost a obsah radonu), kdy pacienti nasednou do důlního vláčku, který je zaveze dovnitř horského masivu a kde podle lékařského doporučení pobývají po určitou dobu.
Rýžování zlata v potocích a říčkách v této oblasti bylo ještě před 2. světovou válkou častou doplňkovou činností místních sedláků.
Památky na důlní a hutní činnost v Salzbursku a v Korutanech jsou soustředěny v museích a to v Montanmuseum Böckstein (na konci údolí Gasteiner Tal), Rauris a v Korutanech v Döllach (Grosskirchheim, údolí Möll, na silnici vedoucí do Heiligenblut k Grossglockner Hochalpenstrasse).
Příjezd ke zlatým dolům:
1. Grossglockner Hochalpenstrasse:
Příjezd z Heiligenblut do údolí Kleinfleissbach ze zatáčky před mýtem, dále pak až k parkovišti pod Alter Pocher.
2. Úpravna za zlaté rudy 1809 m n.m.:
Alter Pocher, rekonstruovaná středověká úpravna zlaté rudy a ubytovna zlatokopů, rýžoviště v potoce (za 3€). Budovy chráněny proti lavinám kamenným lavinovým rozrážečem.
3. Horní úpravna zlaté rudy (2464 m n.m.):
Cesta nahoru přes strmý „hang“. Pod jezerem byla základní úpravna zlaté rudy, aby nebylo nutné transportovat do údolí příliš mnoho hlušiny. Úpravna několikrát smetena lavinou. Transport rudy dolů ve vacích soumary.
4. Jezero Zirmsee (2526 m n.m):
Přes jezero se musela transportovat ruda ze zlatých dolů, na saních, v létě ve speciálně konstruovaných loďkách.
5. Zlaté doly (2700 – 3040 m n.m):
Nejvýše položené zlaté doly v Evropě. V provozu (podle dobových údajů) po celý rok. Stálé nebezpečí lavin. Transport rudy (psí spřežení, na sněhu klouzáním ve vacích) k jezeru Zirmsee velmi obtížný. Zbytky důlních staveb jsou ve výši až 3042 m n.m!
6. Vrcholek Goldzechkopf (3040 m n.m):
Umístění zlatých dolů nad jezerem Zirmsee podle zprávy c.k.ministerstva orby z roku 1895: jezero Zirmsee (2526), důl St.Anna (2740), důl St.Christoph (2920), Frauenstollen (2940), křížky v obrázku je označena poloha ledovce.
Památky na důlní a hutní činnost v Salzbursku a v Korutanech jsou soustředěny v museích a to v Montanmuseum Böckstein (na konci údolí Gasteiner Tal), Rauris a v Korutanech v Döllach (Grosskirchheim, údolí Möll, na silnici vedoucí do Heiligenblut k Grossglockner Hochalpenstrasse).
František Škvára
Kontakty
Tel.: (+420) 603 71 31 85
Email: info@ckneon.cz