Salcbursko - Cestou zlatokopů v Gasteinském údolí
Gasteinské údolí vzdálené ai 80 km od Salcburku (Dorfgastein, Bad Hofgastein, imperiální Bad Gastein, Böckstein, Sportgastein-Nassfeld) je známá lázeňská a lyžařská oblast. Má však i bohatou minulost v těžbě zlata a stříbra. Pokud se chceme s touto historií seznámit, musíme se vydat vysoko do hor. Stopy důlní a hutní činnosti jsou zde dosud patrné. Zlato zde těžili (rýžovali) již Keltové a Římané. Asi 80% předkolumbovského evropského zlata a Helénské zlato z vykopávek (0.5 kg zlaté náhrdelníky) pocházelo právě z Taurů.
Oblast Gasteinského údolí a přilehlých údolí (Rauris) doznala hornického rozkvětu v raném a středním středověku. Bohatost zdejších nalezišť dokumentuje údaj o těžbě z 1550-1560, kdy bylo vytěženo ročně 650 kg zlata a 2000-2500 kg stříbra. V této oblasti ve středověku pracovali tisíce horníků a celé gasteinské údolí zásobovalo zlaté a stříbrné doly. Doly se nacházely v nadmořské výšce 2000 až 3000 m n. m , kdy s rostoucí nadmořskou výškou byla zlato a stříbronosná ruda bohatší a blíže k povrchu. Rozkvět hornické činnosti vyvrcholil v 16.století, pak následoval úpadek (daný protireformací a vyčerpáním ložisek). Důlní činnost v moderní době nepřinesla žádaný ekonomický efekt a v dnešní době byla zcela zastavena. Pokud chceme najít zbytky důlní činnosti (ruiny hornických budov, haldy) ze zlatých a stříbrných středověkých dolů musíme se vydat na vysokohorskou túru.
Takovou túrou je stará hornická cesta (zlatokopů) ke zlatým dolům u Oberer Bockhart See (Hořejšího Bockhartského jezera) v výši 2070 m n. m. Z oblasti Bockhartského jezera pochází také nejstarší písemně doložené jméno dolu v Taurech a sice důl "Bei der Helferin" z roku 1389.
Naše cesta začíná v lyžařském středisku Sportgastein, kam se dostaneme horskou silnicí kaňonem říčky Nassfelder Ache pěšky nebo autobusem.
Stará hornická cesta začíná strmým výstupem k Unterer (Dolejšímu) Bockhart See. Touto cestou se vydávali horníci v létě i v zimě k vysoko položeným zlatým dolům. Podle historických údajů tyto doly byly v provozu celoročně. Je těžké si představit celoroční důlní činnost v drsných podmínkách vysokohorského terénu (výška sněhu několik metrů, teploty hluboko pod nulou, vánice), navíc stálé nebezpečí sněhových lavin.
Hornická cesta vede nejprve kolem zbytků důlní činnosti ze začátku 20.století (haldy, elektrárna, hornické budovy). Při stoupání strmým svahem nacházíme patrné zbytky staré cesty (vozové?), kterou vybudovali Římané. Je velmi pravděpodobné, že tato římská cesta sleduje původní cestu, kterou používali Keltové. Tato cesta vedoucí ke zlatým dolům u Bockhartského jezera začíná v Mallnitz (na korutanské straně Taurů) a vede přes průsmyk Tauernpass (2400) dolů do Nassfeldu a pak opět stoupá k Bockhartskému jezeru. Na vrcholu stoupání je patrná skalní jehla z navršených kamenů, jejíž účel není zcela jasně znám (orientační bod při výstupu?). Tímto strmým svahem (připomínajícím Chilkootský průsmyk na cestě zlatokopů v Kanadě) byla dopravována ruda dolů do údolí k dalšímu zpracování.
Po strmém výstupu se dostáváme k Unterer Bockhart See, jehož hráz byla zvýšena a jezero slouží jako součást přečerpávací elektrárny v Nassfeldu. Úzká cesta dále pokračuje ve strmém lavinovém svahu Bockhartského jezera, kde jsou místy jasně patrné zbytky římské cesty. Na konci jezera musíme přejít strmý skalní "hang" podél vodopádu, kdy se dostáváme na mírně stoupající planinu k Oberer Bockhart See.
V této oblasti se nacházely středověké zlaté doly. Podle římských pramenú zde bylo zlato v písku jen pár metrů pod povrchem. Na svahu Silberpfenigu (2600) jsou jasně viditelné okrové vrstvy výsypek ze zlatých dolů. Na haldách (srovnaných za staletí lavinami) i po staletích nic neroste. Důvodem je přítomnost arsenu v rudě. Nejvyše položené doly byly těsně pod vrcholkem Silberpfenigu. Podle říčky vytékající z Oberer Bockhart See jsou zbytky (rozvaliny) hornických budov, úpraven rudy a výsypky z úpravy (drcení) zlatonosné rudy.
Přímo nad Hořejším Bockhartským jezerem je důl s velkou hornickou budovou - ruiny (ubytovna, kovárna, úpravna rudy?), která byla spojena s dolem ve strmém svahu. Budova měla velmi silné zdi (skládané kameny), aby odolávala lavinám. Vchod do dolu byl ve strmém lavinovém svahu a pro bezpečný přístup byl vybudován kamenný příkop pokrytý dřevem (Schneekragen). Stoupání tohoto příkopu k dolu je až 35%!
Dále se můžeme vydat přes Bockhartscharte do dalšího zlatého údolí Raurisu či vystoupit na Silberpfenig do oblasti stříbrných dolů na planině Erzwies ve výší 2300-2400 m n.m.
O tom jak rozsáhlá byla středověká činnost při těžbě zlata a stříbra svědčí rekonstruovaná mapa vysokohorských cest v oblasti Vysokých Taurů a umístění středověkých hutí a úpraven rudy.
Zpět do údolí se vydáváme podél zbytků římské cesty, kde jsou vidět zbytky hald a zbytky z úpraven rudy. Celý výstup trvá asi 3-3.5 hodiny, sestup stejnou dobu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Pokud bychom chtěli navštívit jiné středověké rakouské zlaté Eldorádo, můžeme ze Sportgasteinu jít ke zlatým dolům údolím Siglitztal podél říčky s vodopádem, vytékajícím z ledovce pod Sonnblickem.
Můžete také navštívit hornické muzeum (Montanmuseum) ve staré části hornického městečka Böckstein (nad Bad Gastein), kde jsou staré hornické budovy, úpravny zlatonosné rudy a další (z pozdější doby).
Historické údaje byly získány z materiálů rakouských geologů a archeologů (Univ.Prof. Dr. F.Gruber, Univ.Doz.Dr.B. Cech), z knihy Via Aurea a z pozoruhodné knihy o výsledcích průzkumu zlatých a stříbrných rud v oblasti Vysokých Taurů z r.1895 (Die Resultate der Untersuchung des Bergbau-Terrains in den Hohen Tauern, K.K. Ackerbau-Ministerium, Wien 1895).
František Škvára
